Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V třináctém roce nového tisíciletí vydávají po více než třiceti letech existence své třinácté (řádné) studiové album, a všechno je, jak má být. Jsou stále tři (na bubenické sesli registrujeme novice Markuse „Makka“ Freiwalda) a po třech letech studiové odmlky vydávají album plné vytříbeného oldschoolového thrash metalu, co dostříkne dále než třitisícetřistatřiatřicet stříbrných stříkaček. SODOM.
Třebaže se nejen po minulém zářezu „In War And Pieces“ mohlo zdát, že Tomovi Angelripperovi a spol. již s ohledem na křížky na hřbetu (a tudíž logicky) poněkud dochází dech, není tomu tak. Nábojový pás se značkou gelsenkirchenské mlátičky totiž stále nebere konce, a i když je občas naplněn slepými náboji, neznamená to ještě, že by do něj kapela neuměla napáskovat i ty ostré a někdy kolikrát i z nejostřejších, jako právě v případě novinky „Epitome Of Torture“.
Netřeba v tom tedy hledat nějaké složitosti (ony ostatně nejsou), když je prostě a jednoduše zřejmé, že tentokráte si při nahrávání vše sedlo, jak mělo, a zejména pak v případě páně Angelripperovy autorské inspirace. Album je jako útočný granát, který SODOM odjistí a vrhnou vaším směrem sotvaže dozní „opatrnější“ předehra úvodní skladby „My Final Bullet“. Obsažená thrashmetalová výbušnina exploduje a její kovový obal se tak do okolí rozlétává jako střepiny neomylně zasahující cíl v deseti přesně mířených skladbách.
Zmíněná otevírací morda ještě dávkuje drobnou špetku řízné heavymetalové melodie, ale od následující, ultimativní „S.O.D.O.M.“, už jde do tuhého. Skladba, riffová nálož i Angelripperův řev odsýpají v ďábelském tempu a refrén, odsekávající jednotlivá písmenka z názvu skupiny, je ve své jednoduchosti naprosto skvělý. Podobně jako v časech dodnes nejlepšího zářezu sodomitů „Agent Orange“ (k jehož kvalitám by se mimochodem „Epitome Of Torture“ dalo směle přirovnat) následuje přehlídka učebnicového thrashe, korunovaného vesměs opravdu zvučnými skladbami. Ať už to vezmete z jedné strany, kde dále narazíte na titulní věc, škrábavě deathmetalovou „Stigmatized“ či syrově uhrančivou „Cannibal“, zprostředka (křišťálové tutovky „Shoot Today - Kill Tomorrow“ a „Invocating The Demons“) anebo ze strany druhé, kde si pro změnu své hájemství pevně obhajují střílečky „Katjuscha“, „Into The Skies Of War“ a „Tracing The Victim“, není prakticky kde hledat nedostatky, zvukové nevyjímaje.
Naší staří kamarádi SODOM zkrátka a dobře ještě stále nejsou k hození do smetí a naznačili nám to tím nejlepším možným způsobem. Pro letošek se tím pádem zaslouženě ujímají evropské thrashového žezla a mám takový neodbytný dojem, že už asi nebude nikoho, kdo by jim ho z jejich spárů vyrval. Nebo se mýlím?
1. My Final Bullet
2. S.O.D.O.M.
3. Epitome Of Torture
4. Stigmatized
5. Cannibal
6. Shoot Today - Kill Tomorrow
7. Invocating The Demons
8. Katjuscha
9. Into The Skies Of War
10. Tracing The Victim
Diskografie
Genesis XIX (2020) Decision Day (2016) Epitome Of Torture (2013) 30 Years Sodomized (Best Of) (2012) In War And Pieces (2010) Sodom (2006) One Night In Bangkok (2003) M - 16 (2001) Code Red (1999) ´Til Death Do Us Unite (1997) Ten Black Years - Best Of Sodom (1996) Masquerade In Blood (1995) Marooned Live (1994) Get What You Deserve (1994) Tapping The Vein (1992) Better Off Dead (1990) Agent Orange (1989) Mortal Way Of Life (1988) Persecution Mania (1987) Expurse Of Sodomy (EP) (1987) Obsessed By Cruelty (1986) In The Sign Of The Evil (EP) (1985)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 26. dubna 2013 Vydavatel: SPV Stopáž: 40:49
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.